Extrémní tlak na technologický vývoj a inovace motivuje řadu firem investovat do odvětví zajímavé finanční prostředky. Na rozdíl od uplynulé dekády se ale i investorské skupiny orientují nejen na zisk, ale také na udržitelnost a především společenskou odpovědnost. „S tím se pak prolíná celá filozofie společnosti. Musí to dávat smysl nám a musí to dávat smysl i lidem, kteří na tom projektu budou pracovat,“ říká technologický šéf investorské skupiny Behind Inventions Jan Balatka a dodává, že přichází doba, kdy státy budou muset nastavit mantinely i technologiím jako umělá inteligence.
Ještě předtím, než si řeknete, že tenhle projekt je ten pravý, do kterého se vyplatí investovat čas, energii i peníze – co přesně posuzujete? Jaká máte kritéria?
Samozřejmě záleží, v jaké fázi ten projekt je. Zda jde o existující softwarovou službu, která už má vlastní zákazníky, nebo je projekt úplně na začátku. Tam už je daleko těžší validovat, zda to bude mít dostatečný počet zákazníků, zda o něj bude zájem. Pokud už projekt běží, tak si klademe otázku, jak velký má potenciál.
Kdo nejčastěji přichází s inovativními nápady? Jsou to mladí lidé?
Je pravda, že jsme ty nápady čekali spíš v akademické sféře a taky od lidí, kteří končí studia a chtějí si něco nového zkusit. Ale několik těch nápadů přišlo i od inovátorů, kteří, stejně jako my, vzešli z korporátu a chtěli si zkusit něco jiného i poté, co už měli rozjetou kariéru.
Je to trend doby? Přestávají se lidé bát riskovat?
Spousta malých podnikatelů funguje na LinkedInu nebo Instagramu, kde generují vlastní obsah. To dřív znamenalo publikovat nebo si otevřít kamenný obchod, což je obojí nesmírně nákladné. Teď stačí mobil a kuráž. Spíše se tedy podle mě zmenšují bariéry vstupu na trh. Navíc je jednodušší zkusit rozjet něco nového a přitom si stále držet své zaměstnání. Řekl bych, že lidé nejsou k riziku méně averzní, ale spíš mají větší možnosti.
Jak se v posledních letech změnil trh se start‑upy?
Řekl bych, že se celé odvětví profesionalizuje. Velké firmy a korporáty samy vyhledávají start‑upy a vyhledávají i akcelerátory. Je to pro ně daleko rychlejší cesta, než kdyby to dělaly interně. Pro takový typ inovací jsou moc robustní. Velmi rychle pochopily, že investice tohoto typu pro ně může znamenat konkurenční výhodu. Z tohoto pohledu se samozřejmě prostředí start‑upů výrazně zlepšilo. Samotné start‑upy mohou čerpat i z příkladů svých superúspěšných předchůdců. Navíc teď už je daleko lépe popsáno, co se osvědčilo a co naopak ne. Pro tyto začínající podnikatele taky existují i různé akcelerátory, které jim pomohou zorientovat se na trhu nebo je představí klientům.
Behind Inventions tvrdí, že kromě zisku je pro vás zásadní i společenská odpovědnost. Jak se tedy v praxi zapojujete?
Ten nejjednodušší způsob je výběr samotného projektu. To znamená, že si nebudeme vybírat projekt typu „nové způsoby těžby“, ale projekty, které by spíš řešily třeba nové technologie na úsporu energie. S tím se pak prolíná celá filozofie společnosti. Musí to dávat smysl nám a musí to dávat smysl i lidem, kteří na tom projektu budou pracovat. Dneska se mladí lidé, kteří přichází ze škol, ptají: „Co je to za projekt?“ První jejich otázka většinou není, kolik se dá vydělat nebo jak rychle se roste. To se změnilo k lepšímu.
Když jsme u těch mladých lidí – na webu Behind Inventions píšete, že chcete pomoct nově formovat český vzdělávací systém. Jak by podle vás tedy mělo české školství vypadat, aby se v něm rodili budoucí inovátoři?
Jednak jsme si tím starým systémem samozřejmě všichni prošli, druhá věc pak je, že i díky postgraduálnímu vzdělávání a různým kurzům vidíme, jak to může fungovat jinak a co by mohlo být přenositelné i do běžného školství.
Jak by to mělo vypadat v praxi?
Řešení komplexních projektů a úkolů, které přesahují jeden předmět. U nás je vše rozděleno, jde se do hloubky učiva, což samozřejmě netvrdím, že je špatně, ale v reálném životě jde spíš o syntézu několika předmětů. Ta multidisciplinarita se bohužel často objevuje až na vysokých školách, v lepších případech na středních školách v rámci nějakého projektu. Samozřejmě nejsem pedagog a školství zaměřené na faktickou stránku věci má něco do sebe, je to dobré pro trénování kognitivních schopností, ale reálný život je víc o emoční inteligenci, schopnosti respektu, tolerance, umění podívat se na věc jiným pohledem a být úspěšný v týmu – ne to, že napíšu nejlíp ze všech test na letopočty.
Behind Inventions v současnosti stojí taky za projektem Semantic Visions. Společnost analyzuje až 90 procent celosvětového mediálního obsahu ve dvanácti jazycích. Vaším úkolem je jednak strategický rozvoj produktu, pak ale taky dostat systém k dalším zákazníkům. Kteří to jsou?
Firma se dřív hodně orientovala na technologické zákazníky, na velké softwarové
firmy a samozřejmě na zákazníky z veřejného sektoru. My teď pracujeme
na transformaci tak, aby byla schopná rychle obsluhovat i koncové zákazníky z komerčního sektoru, jako jsou pojišťovny, banky nebo třeba investiční fondy. Takže je to v tuto chvíli hodně o transformaci produktu tak, aby byl konzumovatelný i pro tyto zákazníky.
Jakým způsobem může pomoct v boji proti dezinformacím?
V zásadě je to jedna ze služeb. Ten systém je schopen detekovat druh informací. Když si představíte informaci, která popisuje nějaké dění, tak se většinou vztahuje k nějaké firmě, osobě nebo lokaci. A pak je tady takzvaný event, který ta informace nese. Dám příklad: válka na Ukrajině – event je válka, lokace Ukrajina. V tom nejjednodušším pohledu nám event řekne „děje se to, nebo neděje se to“ a my vidíme, že u různých zdrojů zpráv je rozpor. Díky tomu, že navíc klasifikujeme zdroje, tedy popíšeme, které jsou důvěryhodnější než jiné, lze detekovat, jestli a do jaké míry jde o dezinformaci.
I vzhledem k situaci ve světě stále roste taky tlak na vývoj inovativních řešení. Koneckonců AI a zájem, který v posledních měsících vyvolala, je toho důkazem. Bude tento celospolečenský tlak ještě zesilovat?
Zejména v otázkách využití umělé inteligence jsme pořád na začátku. Za posledních zhruba deset let jsme všichni byli svědky velkého rozmachu, který v této oblasti nastal. Jenže chybí určitá provázanost s věcmi, které dřív nebyly a ani nemohly být tušené. Na začátku každého modelu se řeší jeho výkonnost, jeho přesnost a jeho výtěžnost, ale neřeší se ty druhotné dopady – tedy že ten model může mít i nějaký etický rozměr nebo se může přiklánět k něčemu, co není společensky přijatelné. A to je posléze nutné do modelu doplnit nebo změnit podmínky nebo styl, jakým se učí. Tohle všechno se ale většinou zjišťuje až během provozu. A s tím souvisí i regulace, která na to není připravená a která vzniká až potom, co jsou ty první modely na trhu.
FLOWBOX Energy je partnerem Jindřichova Hradce v inovativním projektu městského energetického společenství
